Růže – FAQ

Přesný počet nelze určit, předpokládá se však, že na světě existuje více než 30 000 různých odrůd růží. Z nich může být v prodeji zhruba 6 000.

Toto číslo se neustále mírně mění, jak přibývají nové, ale také zanikají odrůdy. 

Ne, nevoní všechny růže. Ne zrovna malý počet růží nemá žádnou nebo jen slabě znatelnou vůni. 

Kromě růží bez vůně existují i takové, které nevoní právě příjemně, například „R. foetida bicolor“, která lehce voní po štěnicích.

Rychlost růstu růží je velmi rozdílná a v podstatě souvisí s velikostí, které dorostou. Obecné tvrzení proto nelze učinit. 

Obecně se však předpokládá, že růže jsou po 3–4 letech plně zakořeněné a dosáhnou své konečné velikosti. 

Růže jsou děti slunce a milují teplo a světlo. Existuje však i mnoho růží, které se daří na místech, která nejsou příliš silně osluněná. 

Pokud stojí ve stínu, rostou zpravidla o něco pomaleji, kvetou o něco později a ne tak bohatě.

Rozhodující není nutně doba přímého slunečního svitu, ale dopad světla. Ten lze dobře posoudit podle výseku oblohy viditelného na stanovišti. U odrůd, které dorůstají vyšších rozměrů, by se mělo zohlednit i osvětlení v oblasti, ve které se bude dospělá růže pohybovat. V koruně stromu nebo nahoře na růžovém oblouku je zpravidla větší než u paty, kde se sází. 

Některé tmavé odrůdy růží je lepší vysadit do polostínu. U některých květy velmi rychle vyhoří, jiné blednou nebo vykazují nežádoucí sytě růžový nádech.

Mnohé větší ramblery a popínavé růže si velmi dobře poradí se stinnými místy v zahradě, dokonce i na severní straně.

I když každý zná pohádku „Šípková Růženka“, mají růže botanicky vzato ostny, a nikoli trny.

Ty jsou jak v počtu, tak ve vyjádření velmi rozdílné. Od poměrně málo velkých, velmi tvrdých, háčkovitých až po velmi mnoho jen několik milimetrů dlouhých měkkých ostnů a také odrůdy růží téměř nebo vůbec neozbrojené je zastoupeno vše.  

Na otázku po nejstarší růži nelze odpovědět. Jako ostatní rostliny vznikly růže v průběhu milionů let, která odrůda nebo druh se vyvinul jako první, se nepodaří zjistit. 

Poprvé se růže zmiňují v roce 1600 př. n. l., od té doby měly své místo ve všech následujících vyspělých kulturách. Kolem roku 450 př. n. l. popsal Hérodotos šestilistou růži. Jméno „královna květin“ získaly již o něco dříve, v roce 600 př. n. l. od řecké básnířky Sapfó. A také slavná společnost Římanů se jimi dlouho bavila. Pravděpodobně šlo především o R. gallica, R. alba a běžnou šípkovou růži (R. canina). 

Až hluboko do středověku byly asi běžné především botanické formy a planě rostoucí druhy. Počátky šlechtění růží, které dlouho probíhalo náhodně, by mohly spadat do 17. století. V této době vznikla v Nizozemsku z R. damascena (suvenýru z křížových výprav) s planými růžemi třída silně plných stolistých růží a následně i ojíněná varianta, kterou dnes známe jako mechové růže. 

Jako první známá odrůda růže se často uvádí R. alba „Maxima“, o které je doloženo, že byla pod tímto jménem známa již před rokem 1500. Ale také některé odrůdy z R. gallica jsou známy již velmi dlouho.

Růže kvetou bíle, růžově, červeně a žlutě i ve všech myslitelných kombinacích a směsích. Čistě modré růže neexistují, odrůdy, které se tak označují, jsou většinou šeříkové nebo fialkové a vznikly selekcí z odstínů růžové. Hnědé tóny vznikají ze směsných barev červené a růžové. 

Původní růže kvetly bíle a různě intenzivně růžově. S R. chinensis přibyla červená, čajové růže přinesly do portfolia jemnou meruňkovou. Žluté růže se vracejí k R. foetida. 

Růže koupené v květináči lze vysazovat po celý rok.

Růže bez zeminy na kořenech (růže s holými kořeny) se sázejí od konce vegetačního období v říjnu do pozdního jara. Nejlepší doba výsadby je pro ně na podzim, kdy je půda z léta ještě dobře prohřátá.

Jako „sport“ (mutaci) se u růží označuje nová odrůda vzniklá přirozenou mutací. Ta se od původní růže zpravidla liší jen v jedné vlastnosti. Pokud se ukáže, že je cenná, uvádí se na trh jako samostatná odrůda.

Velmi často jde o barvu, Winchester Cathedral je například bílá forma Mary Rose. Tyto barevné mutace se zčásti vracejí i k rodičovské odrůdě, jak v celých květech, tak jen v jejich částech. Rodičovskou odrůdu lze někdy – ale ne vždy – vyčíst z názvu, jako například u Red Eden Rose nebo Red New Dawn. 

Mnohé popínavé růže jsou silněji rostoucí mutace keřové formy. Těm se v názvu dlouho předřazovalo Clg. nebo Climbing. Známými příklady jsou Clg. Souvenir de la Malmaison, Clg. Iceberg nebo Clg. Mme. Caroline Testout. 

Remontování označuje schopnost kvést vedle hlavního kvetení ještě jednou. 

Intenzita tohoto následného kvetení může silně kolísat, od ojedinělých květů v pozdním létě, které vykazují například některé mechové růže nebo ramblery, až po plně vyvinuté druhé kvetení, jaké se vyskytuje u remontantních růží, je zastoupeno vše. 

Opakované kvetení nebo dokonce nepřetržité kvetení naproti tomu znamená, že růže po hlavním kvetení na počátku léta přechází do několika dalších fází kvetení. U opakovaně kvetoucích odrůd mohou být tyto přerušeny několikatýdenními přestávkami. Nepřetržitě kvetoucí růže přinášejí neustále nové květy.

Šípky jsou takříkajíc jablka růží – tedy jejich plody. Tvoří se po odkvětu, pokud se neodstraní, například aby se podpořilo následné kvetení. 

Především jednou kvetoucí keřové růže a ramblery nasazují na podzim dekorativní šípky, ty druhé ve velkém počtu ve shlucích. Při řezu nebo odstraňování odkvetlých květů by se na to mělo myslet. 

V kuchyni jsou šípky ceněny pro svůj vysoký obsah vitaminu C a také známý čaj se vyrábí z plodů planých růží. 

Kromě toho jsou šípky nepostradatelné zejména při šlechtění růží. Obsahují semena růží (oříšky), z nichž po výsevu mohou vyrůst nové odrůdy růží s odlišnými vlastnostmi.