Správné stanoviště pro Clematis

V ideálním případě stojí ještě před pořízením plaménku otázka stanoviště. Pokud je stanoviště dané, vzniká otázka, která z mnoha odrůd by se zde mohla dařit.

Ale i když jste na trhu s rostlinami, v zahradnictví nebo při jiné příležitosti neodolali, měli byste se před výsadbou Clematis zamyslet, kam ji umístíte.

Jaké je tedy ono dokonalé místo pro Clematis v zahradě? 

Plošně se na tuto otázku bohužel odpovědět nedá, protože jednotlivé botanické skupiny mají velmi rozdílné nároky. Všem jsou však společné následující body:

• vyhýbat se zamokření, plaménky nesnášejí mokré stanoviště
• vyhýbat se horku u paty, popřípadě v kořenové oblasti, v případě pochybností zastínit
• dobré provětrávání nikdy neuškodí

Dalším, nikoli zanedbatelným faktorem při volbě stanoviště jsou očekávané rozměry těchto popínavých rostlin – tedy nároky na prostor.
Kriticky si proto položte otázku, zda jsou výšky růstu uvedené v popisech odrůd na Vašem vysněném místě skutečně k dispozici – a v případě pochybností přeměřte. Příliš často se člověk rozhodne pro příliš silně rostoucí odrůdu a o několik let později stojí před „problémem“. Má Vaše jabloň, do níž má Montana růst, skutečně 7 m výšky? 

Tím jsme již u dalšího požadavku na stanoviště Clematis – opory.
Nejméně plaménků stojí volně, téměř všechny chtějí buď růst do jiné rostliny, nebo šplhat po umělé opoře pro popínavé rostliny . Ta samozřejmě klade meze jak z hlediska světelných poměrů, tak z hlediska fyzických rozměrů. Náš tip: respektujte je při výběru Clematis nebo při hledání stanoviště pro již zakoupenou rostlinu. 

Je-li tedy ujasněno, že Clematis na místo „pasuje“, bylo by mimo jiné ještě třeba vyjasnit expozici, a zde existují v rozsáhlé čeledi Clematis rozdíly podle druhů. Není nutné je vnímat jako omezení, spíše jako šanci najít při odpovídajících znalostech odrůdu, která toleruje i obtížné místo.

Zhruba lze nároky na stanoviště podle botanických skupin vyjádřit asi takto: 

Brzy kvetoucí planě rostoucí druhy ze skupiny Atragene velmi dobře tolerují stinná a polostinná stanoviště, přičemž zejména Clematis alpina a příbuzné nemají rády plné slunce.

Plaménky horské (Cl. montana) nesnášejí mokré nohy ještě více než jiné druhy, tolerují slunce i polostín a zpravidla vyrostou i ze stinných stanovišť tak vysoko, že jsou alespoň částečně na slunci. U nich byste se měli také důsledně vyhnout stanovištím v prohlubních, kde se v zimě shromažďuje studený vzduch, který, jak známo, „padá“ dolů.

Plaménkům italským / viticella je celkem jedno, kde jsou vysazeny; některé odrůdy snášejí i velmi stinné severní strany, na plném slunci mnohé podávají nejlepší výkon.

Nádherné velkokvěté hybridy se obecně cítí dobře na slunečných až polostinných místech v zahradě. Některé však mají na slunci sklon poměrně rychle ztrácet svou barvu – o kterou jde především – a rychle poněkud zbledou. O tom, zda vadnutí Clematis souvisí se stanovištěm, zejména s (nedostatečným) odtokem vody, či nikoli, se stále ještě vedou spory; mokré stanoviště však rozhodně nechtějí.

Také žluté plaménky zlatožluté ze skupiny Tangutica stojí rády na plném slunci až v polostínu, a spíše na suchu než na vlhku.

Většina bylinně rostoucích trvalkových Clematis i texaské plaménky snáší plné slunce i stinnější místa. Zvláštní tip: mezi prvními se najde mnoho odrůd, které se přímo nabízejí k zastínění paty jiné rostliny.

Domácí plaménky (Cl. vitalba) jsou tak bujně rostoucí, že jim padne i čistě severní strana, pokud je v pořádku zásobování živinami a pata nestojí na pálivém slunci.