Clematis integrifolia

Clematis integrifolia patří mezi nejstarší plaménky v kultuře: Již v roce 1573 byla z jihovýchodní Evropy zavedena do zahrad, Carl von Linné popsal botanický druh vědecky v roce 1753 – a dodnes platí za výchozí druh více než 100 odrůd a kříženců skupiny Integrifolia. Její zvonkovité květy o průměru 4–6 cm nící na štíhlých stopkách, vykazují čtyři úzké, mírně zpět ohnuté okvětní lístky v sytě modré a žluté až krémově bílé tyčinky; jemná vůně a následná dekorativní, hedvábně stříbřitá plodenství dotvářejí obraz.

Od června do září rostlina průběžně tvoří nové květy na letošním výhonu. Při výšce zhruba 75 cm zůstává kompaktní a nepopíná se sama: Jako volně trsovitě rostoucí polokeřovitá trvalka se opírá o sousední rostliny nebo malou oporu. To z ní činí ideální partnerku do záhonu trvalek, společnici růží a nízkých keřů nebo nádobovou rostlinu na slunné terase; daří se jí na každém stanovišti od slunného po polostinné, pokud kořeny a pata rostliny zůstávají chladně zastíněné.

Clematis integrifolia je velmi dobře mrazuvzdorná (zóna 5, do cca -28 °C) a v zimě se zcela stahuje do kořenového balu. Jako rostlina skupiny řezu 3 se v březnu silně seřezává na asi 10 cm, aby na jaře silně obrážela a bohatě kvetla. Nenáročná a odolná, jak se sluší na botanický druh osvědčený po staletí, se výborně hodí i pro začátečníky.