Rosa Rugosa

Již v roce 1796 byla bramborová růže zavedena z Japonska. Z ní vzešla řada hybridů, které se vynikajícím způsobem hodí jako živé ploty.

Mnohé z těchto velmi osvědčených keřů remontují a silně voní. Jsou dobrými růžemi se šípky s množstvím dužniny, které se rády používají k zavařování nebo na čaje. Kvůli těmto nápadným plodům se často nazývají také jablečná růže. Sytě zelené, tlusté listy s místy krásným podzimním zbarvením se velmi podobají listům brambor. Zařazení neznámé růže mezi hybridy rugosa je tak poměrně snadné. 

Rosa rugosa a její hybridy jsou nanejvýš odolné a nenáročné a mrazuvzdorné. Hodí se i na písčitou půdu, snášejí dokonce slaná stanoviště a jiné problematické půdní poměry. Při hlubší výsadbě vznikají poměrně rychle výběžky - pokud to není žádoucí, pomůže kořenová zábrana.

Díky těmto vynikajícím vlastnostem a nenáročné péči vídáme růže rugosa ve veřejném prostoru často jako větrolam, na pásech zeleně nebo na dunách. Klasickým použitím je také fríský val. Kvůli značnému rozšíření na ostrově Sylt se bramborová růže na dalekém severu hovorově nazývá také 'sylterská růže', dále na jihu 'dunová růže'.

Jako okrasná rostlina v zahradě se Rosa rugosa a její silně vonící hybridy nabízejí především pro stanoviště s dostatkem místa, kde se požaduje malá náročnost na péči. Rády se používají zejména i k plošnému ozelenění nebo v živém plotu z růží. Jako solitér nebo na stanovištích s omezeným prostorem se doporučuje kořenová zábrana.