Clematis 'Markhams Pink'

Clematis 'Markhams Pink' vyšlechtil v roce 1935 Ernest Markham, tehdejší hlavní zahradník proslulého Gravetye Manor v Anglii. Ve své knize *Clematis* (1935) ji popsal jako *C. macropetala* var. *markhamii* – jedno ze svých nejkrásnějších šlechtění s čistě růžovými květy. Již téhož roku ji Royal Horticultural Society ocenila Award of Merit (AM); v roce 1993 následovalo vytoužené vyznamenání RHS Award of Garden Merit (AGM). Poloplné, nící zvonkovité květy o průměru 6–8 cm se objevují v jemné, světle růžové barvě: vnější okvětní lístky obklopují hustý věnec světlejších staminodií a krémově bílých tyčinek, které dodávají květu jeho charakteristickou plnost.

'Markhams Pink' otevírá své květy v dubnu a květnu a patří tak vůbec k nejdříve kvetoucím clematis. Hlavní kvetení je bohaté – po něm se až do podzimu objevují dekorativní, hedvábné plodenství, která se časem mění v nadýchané stříbřité závoje. S výškou růstu zhruba 300 cm je výborně vhodná na špalíry, obelisky, pergoly a treláže na stěnách domů. Zvláštní předností této odrůdy je její snášenlivost vůči všem světovým stranám: daří se jí na slunném stanovišti i na stinných severních stranách, a je tak jednou z nejuniverzálnějších jarních popínavých rostlin.

'Markhams Pink' je mimořádně mrazuvzdorná a snese teploty až –28,8 °C (zóna 5). Jako clematis ze skupiny Atragene se obejde bez pravidelného řezu; kdo chce rostlinu udržet v mezích, zkrátí ji v červnu po odkvětu na zhruba 100 cm. Skupina Atragene roste nejraději v dobře propustných, příliš výživných půdách – je třeba se vyhnout zamokření. Po zakořenění se 'Markhams Pink' ukazuje jako nenáročná a dlouhověká.