Clematis viticella

Clematis viticella pochází původně z jižní Evropy a západní Asie až po Kavkaz a Írán a patří k nejdéle pěstovaným clematis vůbec: do Anglie dorazila již před rokem 1569 a Carl von Linné druh vědecky popsal v roce 1753 ve svém díle Species Plantarum. Dodnes je původní formou celé skupiny Viticella, z níž vzešly četné známé odrůdy. Její nící, zvonkovité květy se objevují jednotlivě na letošním výhonu, mají velikost 4-5 cm, modrofialové zbarvení a světle žluté až krémové tyčinky.

Od července do září Clematis viticella kvete nepřetržitě, a tedy výrazně déle než většina velkokvětých odrůd. S výškou růstu zhruba 300 cm se výborně hodí jako popínavá rostlina na špalíry, opory a pergoly, ráda se ale proplétá i menšími stromy, keři a růžemi. Daří se jí na slunných až polostinných stanovištích – ať už na jižní, severní, západní nebo východní straně – pokud zůstává půda a kořenová oblast chladná a zastíněná, a celkově klade jen malé nároky na půdu a klima.

Clematis viticella je velmi mrazuvzdorná (zóna 5, až cca -28 °C) a v zimě se stejně stahuje až na spodních 30 až 80 cm výhonů. Jako rostlina skupiny řezu 3 ji v březnu silně zkraťte na cca 25 cm, aby na jaře silně obrážela a bohatě kvetla. Vůči obávanému vadnutí clematis je odolný planý druh výrazně odolnější než velkokvěté kříženci – což je jeden z důvodů, proč se skvěle hodí i pro začátečníky a nenáročné zahrady.